Růže tak voněla,
a já si hned vzpomněla…

Že ráda tě mám,
za to srdce ti dám…

Ne, je skutečná, krásná, je diamant co září.
Je pavučinou hebkou, je letním dnem v kalendáři.

Já znám dívku jednu, v jejíž náruči chci dál snít.
Je vločkou sněhu v lednu, již ve své srdce nechám vpít.

Je nekonečným obzorem, jež rozprostírá se mi v duši.
Je mému srdci ochozem, je zlatým šípem v amorově kuši.

Já znám dívku jednu, co je jak motýlek na špičce nosu.
V tichosti já do trávy si sednu a skřidélek jí setřu rosu.

Je věčností co trvá, když vše ostatní uchvátí čas.
Je jak písnička tklivá, co vryje se do srdce znovu a zas.

Já znám dívku jednu, jen nevím jak jí to říci mám.
Že se bez ní ani nehnu, že své srdce jí na dlaň dám.

Že je tím co tvoří růži, jejíž trny hladí mou tvář.
Že je tím co mi hřeje kůži, že je pro mne jak slunce zář.